Změny nejsou nikdy snadné a posledních několik let přineslo firmám i zaměstnancům řadu výzev, se kterými se museli vypořádat. Proto asi nikoho nepřekvapí, že podle průzkumu společnosti Adecco „Disconnect to Reconnect“ pociťuje 68 % pracovníků někdy nebo často úzkost a stres. Avšak zatímco 59 % společností se domnívá, že stres pracovníků se od pandemie zvýšil, pouze 25 % zaměstnanců s tím souhlasí. Ačkoli pandemie zjevně ovlivnila pohodu pracovníků, společnosti si nebyly vědomy, do jaké míry byl stres přítomný vlastně již před Covidem.
Nedávný průzkum společnosti Adecco „Disconnect to Reconnect“ oslovil více než 1 000 pracovníků ve více než 100 zemích a měl tři hlavní cíle. Měly zjistit, zda se způsoby práce od pandemie zlepšily, zjistit schopnost pracovníků po celém světě „odpojit se“ od své práce a pochopit schopnost firem podporovat celkovou pohodu pracovníků.
Mladší generace čelí vyhoření
Výjimkou byli mladší pracovníci, kteří během pandemie zažívali vyšší míru stresu: 77 % příslušníků generace Z a 73 % příslušníků generace Y hlásilo nárůst. Tyto generace častěji pracovaly mimo běžnou pracovní dobu, což k těmto pocitům přispělo. Ženy také častěji hlásily nárůst stresu, přičemž 3 z 10 žen uvedly, že se jejich pracovní zátěž a stres po pandemii zvýšily.
Firmy také nadhodnocovaly nárůst pracovního zatížení. Podle 41 % dotázaných společností se pracovní zátěž zvýšila, ale pouze 31 % pracovníků s tím souhlasilo. Pracovníci v domácích kancelářích častěji uváděli, že jejich pracovní zátěž je vyšší než před začátkem pandemie, a to 36 % oproti 30 % předtím.
Celkově větší pracovní zátěž uváděly USA, Indie a Spojené království, větší stres Belgie, Švýcarsko a Itálie.
Přehodnocení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem
Přestože pandemie výrazně nezvýšila stres a úzkost, byla pro mnoho pracovníků zlomovým bodem, kdy přehodnotili rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, přičemž klíčovým faktorem při jejich rozhodování byla pracovní zátěž a flexibilita (tj. pružnost pracovní doby, včetně možnosti homeofficů).
Více než polovina (52 %) dotázaných pracovníků plánuje odchod ze zaměstnání do pěti let, přičemž každý desátý z nich plánuje odchod v příštím roce. Čím vyšší je uváděná úroveň stresu, tím větší je pravděpodobnost touhy opustit zaměstnání dříve, přičemž 35 % pracovníků s prací zaměřenou na zákazníky vyjádřilo touhu odejít do dvou let nebo dříve. Naopak pracovníci, kteří měli během pandemie možnost pracovat z domova a mít flexibilní rozvrh, dokázali lépe zvládat pracovní zátěž a stres, uváděli menší potíže s odpojením od práce po pracovní době a je u nich menší pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti opustí své pozice.
Pracovníci ve Španělsku, Německu a USA častěji uváděli zájem zůstat na svých pozicích déle než pět let. Naopak pracovníci ve Švýcarsku, Francii a Indii mají vyšší podíl pracovníků na stálém pracovním místě, kteří hodlají odejít v příštích šesti měsících.
Ačkoli většina pracovníků má pocit, že jejich pracovní zátěž a úroveň stresu zůstaly během pandemie stejné, je důležité poznamenat, že jim pomohly flexibilní rozvrhy a možnost pracovat z domova zvládnout.
Pokračování v nabízení flexibility a možnosti „homeofficů“ i po skončení pandemie by mohlo společnostem pomoci zvýšit udržení pracovních míst a případně snížit stres pracovníků.
